Úvodem
Co je to spondylodiscitida páteře a obecný úvod do tématu.
Informace o léčbě onemocnění páteře
s garancí Prof. MUDr. Jana Štulíka, CSc.
Záněty páteře jsou vážná infekční onemocnění, která mohou působit silné bolesti, ztrátu neurologických funkcí i ohrožení života postiženého.
Kapitola 2.
Spondylodiscitida je způsobena nejčastěji bakteriemi, které se dostanou do páteře. Nejčastějším viníkem je bakterie Staphylococcus aureus, která způsobuje až 50 % případů. Méně často to mohou být jiné bakterie jako Escherichia coli, Streptococcus nebo dokonce houby (např. Candida) a parazity. Ve světě je častá tuberkulózní forma, způsobená Mycobacterium tuberculosis, což je zvláště běžné v zemích s vyšším výskytem tuberkulózy, jako jsou oblasti Asie nebo Afriky. Vzhledem k zvýšené migraci obyvatelstva se s tuberkulózou páteře setkáváme už i v našich zeměpisných šířkách.
Bakterie z jiného místa v těle (například z močových cest, srdeční infekce jako endokarditida, zubního zákroku nebo kožní infekce) se dostanou do krve a usadí se v páteři. To je nejčastější způsob, zodpovědný za většinu případů.
Pokud jste měli operaci páteře, epidurální injekci, biopsii nebo úraz s otevřenou ranou, může se infekce dostat přímo do oblasti.
Například z infekce v břiše (jako divertikulitida), plicích (pneumonie) nebo ledvinách, kde se zánět rozšíří do páteře.
Zdravý člověk je vůči infekci páteře chráněn přirozenými mechanizmy. Rizikové faktory které můžou způsobit rozvoj spondylodiscitidy zahrnují:
Symptomy spondylodiscitidy se objevují postupně a mohou trvat týdny až měsíce (obvykle 14–90 dní), což často vede k zpožděné diagnóze.
Nejvýraznějším příznakem je silná bolest zad (je popisovaná u více než 90 % pacientů). Tato bolest je často horší při pohybu, zatížení, palpací na oblast, někdy i při ležení, a pokud jsou postiženy i nervové struktury tak se může šířit do nohou nebo rukou.
Kapitola 3.
Diagnóza spondylodiscitidy není jednoduchá, protože příznaky mohou napodobovat jiné problémy jako obyčejnou degenerativní bolest zad, artritidu nebo nádory. Cílem je nejen potvrdit diagnózu, ale i identifikovat přesný patogen který spondylodiscitidu způsobil, aby léčba byla co nejefektivnější. Průměrná doba od prvních symptomů k diagnóze může v některých případech přesáhnout i několik týdnů. Lékař začne anamnézou – zeptá se na vaše symptomy, zkontroluje rizikové faktory, ověří nedávné infekce nebo procedury.
Rozsáhlý absces paravertebrálních svalů páteře zasahující do páteřního kanálu v bederní oblasti.
Zvýšené hodnoty zánětlivých markerů jako C-reaktivní protein (CRP) nebo sedimentace erytrocytů (ESR), které jsou zvýšené u většiny pacientů. Nevyhnutné jsou taky krevní kultury (hemokultury) na identifikaci bakterie které se většinou odebíranou opakovaně
MRI s/ bez kontrastu je zlatým standardem – ukáže zánět, otok v okolí páteřního kanálu, abscesy a rozlišuje je od jiných onemocnění. RTG může ukázat zúžení disku nebo eroze kostí, ale jen v pozdějších stádiích (2+ týdny); CT je užitečné v pozdějších stadiích pro detekci kostních změn, kontrolu deformit nebo plánování biopsie.
Pokud z předešlých metod (hemokultur) není jasné, co způsobuje infekci, lékař může vzít vzorek tkáně z páteře na laboratorní vyšetření – kultivaci patogenu. Odběr může být perkutánní pod kontrolou CT nebo i v celkové anestezii s větší operační ránou – tzv. otevřená biopsie. Získaní materiálu k vyšetření je klíčové pro cílenou léčbu.
Kapitola 4.
Léčba spondylodiscitíd je vždy multidisciplinární – nejčastěji se na léčbě podílí mikrobiolog, infekční lékař, radiolog a spondylochirurg. Základním cílem je eradikace infekce, stabilizace páteře a prevence recidiv. Při časné intervenci a správně nastavené léčbě je prognóza dobrá s minimální mortalitou pacienta.
Antibiotika představují základní pilíř léčby spondylodiscitidy s cílem eradikovat patogen, který infekci způsobil. Z důvodu prevence recidivy (návratu infekce páteře) je nutná dostatečně dlouhá doba léčby. V závislosti od závažnosti infekce se délka antibiotické terapie pohybuje od 6–12 týdnů. Léčba je rozdělena na empirickou (před identifikací patogenu) a cílenou (na základě mikrobiologických kultur a citlivosti). Primárně se terapie zahajuje intravenózní formou (IV) a v případě zlepšení stavu a dostupnosti správných přípravků je možno přejít na formu perorální. U závažných a rozsáhlých forem infekce je někdy nutné vytvořit kombinaci vícerých antibiotik, které se budou podávat současně (dvojkombinace, trojkombinace…). Během doby léčby je nutná monitorace – pravidelné kontroly zápalových ukazatelů, krevních kultur a případně i doplnění nových zobrazovacích vyšetření k zhodnocení odpovědi terapie.
Analgetická terapie, imobilizace páteře korzetem / límcem jako prevence vzniku deformit, odlehčovaní páteře při chůzi používáním vysokých podpažních berlí nebo vysokého chodítka, časná fyzioterapie jako prevence atrofie svalů
Operace u spondylodiscitíd je indikovaná přibližne u 20% případů. Cílem je debridement (vyčištění) infikované tkáně, získání materiálu pro mikrobiologickou analýzu, dekomprese spinálního kanálu, stabilizace páteře. Chirurgická intervence zlepšuje neurologický stav u 66–82 % postižených pacientů a vede k úplnému hojení u 87–94 % případů.
Představuje odstranění nekrotické tkáně, hnisu a infikovaných disků. V některých pokročilých případech se přímo do rány na přechodnou dobu zavede proplachová laváž, která kontinuálně i po operaci čistí místo infekce.
V případě že kolekce hnisu (absces) tlačí na nervové struktury je nutné absces vypustit a uvolnit míchu nebo přilehlé nervové kořeny. Dekomprese představuje operační techniku při které odstraňujeme část páteřních struktur (laminektomie / hemilaminektoomie) s cílem lokalizace a eradikace abscesových ložísk které ohrožují neurologické funkce pacienta.
Zadní (většinou transpedikulární šrouby a tyče) nebo přední fixace (krční dlahy) pro okamžitou stabilizaci, umožňují brzkou mobilizaci pacienta, prevenci vzniku deformity a celkově se tak urychluje proces vyhojení napadnutého intervertebrálního prostoru. V případě rozsáhlé destrukce obratlů volíme delší a komplikovanější stabilizace v kombinaci s použitím kostních štěpů s eventuální fúzí postižených etáží.
Přednosta Kliniky spondylochirurgie 1. LF a FN Motol
Spoluzakladatel české spondylochirurgie jako samostatného medicínského oboru. Profesorem v oboru ortopedie od roku 2010.
Od roku 2016 přednosta Kliniky spondylochirurgie 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice v Motole.
Autor řady odborných publikací a několika unikátních operačních postupů. Pacienty byl vyhlášen lékařem roku 2017.